Robert Vlach

Robert Vlach působí jako podnikatel a podnikatelský poradce se zkušenostmi z desítek projektů a více než tří set poradenských případů. Od roku 2005 se v Česku jako vůbec první publicista, konzultant a lektor věnuje systematické podpoře a popularizaci osobního podnikání (tzv. freelancing) prostřednictvím internetového portálu navolnenoze.cz. Je autorem bestselleru Na volné noze: Podnikejte jako profesionálové (Jan Melvil Publishing, 2017), držitelem ocenění Živnostník roku v Moravskoslezském kraji a zakladatelem prvního evropského think-tanku pro nezávislé profesionály. Jeho články či rozhovory naleznete v předních českých médiích jako je například Česká televize, Forbes či Hospodářské noviny.

Na volné noze pracujeŠ už dlouhou dobu, řekla bych, že ještě dávno před tím, než se trend digitálního nomádství rozmohl i v Česku. Jak jsi se tedy k nomádství dostal?

Shodou okolností jsem napsal v roce 2011 o digitálních nomádech první český článek a přes něj se toto spojení do češtiny dostalo. Má první zkušenost s prací na cestách se ale váže k tříměsíčnímu pobytu v Mexiku už někdy na jaře 2004. Od konce 90. let jsem pracoval ve Španělsku jako vývojář, takže k digitální práci bez hranic jsem měl přirozeně blízko.

Co na Tvoje rozhodnutí pracovat na volné noze a v zahraničí říkala rodina? Změnilo se něco od té doby?

Rodiče byli rádi. Jako podnikatelé měli porozumění pro mou touhu cestovat a poznávat svět.

Nepropadáš při práci v zahraničí prokrastinaci?

Vůbec. Znám spoustu digitálních nomádů a nemyslím si, že by člověk na cestách prokrastinoval více než doma, spíš naopak.

Využíváš při práci nějakých coworkingových prostorů nebo skupin?

Když jsem v cizině, tak buď píšu, nebo se věnuji jiné hluboké práci a k tomu mi stačí kavárna s dobrým připojením. Už 13 let se starám o českou komunitu Na volné noze, což v podstatě znamená neustálé setkávání se s lidmi, coworkery, klienty, kolegy, novináři atd. Pobyty v zahraničí pak představují vítanou změnu, protože se mohu pár měsíců nerušeně věnovat jiné práci a být jenom s rodinou a přáteli. Do místních coworků a skupin se tedy neženu.

Jakou zemi bys začínajícím digitálním nomádům doporučil?

Kdybych měl vybrat jedno místo, tak určitě Španělsko, konkrétně Las Palmas de Gran Canaria, a právě o něm bude má přednáška na Festivalu.

Když jsi na jednom místě delší dobu, snažíš se stát součástí místní komunity, nebo si udržujete statut turisty?

Z masového turismu mi naskakuje kopřivka. Místní lidi, jejich jazyk a kultura mě rozhodně zajímají nejvíc a různě po Evropě máme i spoustu kamarádů. Navíc, já se skutečně považuji za Evropana a všude v Evropě se cítím jako doma. V Česku a Španělsku ovšem o něco víc než jinde.

V roce 2016 jste se svou partnerkou Lenkou rozjeli projekt Retreat.cz, kdy ostatním podnikatelům pronajímáte dům v srdci Beskyd, kde mohou pracovat na svých projektech. Jaké máte ohlasy?

Retreat je projekt, který dalece předčil naše očekávání. Už první sezóna k nám přivedla spoustu zajímavých lidí — umělců, vývojářů, kreativců, spisovatelů… Michal Kašpárek u nás psal svou debutovou novelu Hry bez hranic, pobýval u nás tým vývojářů Windy.com Iva Lukačoviče, později oceněný Křišťálovou Lupou v kategorii Globálních projektů českých tvůrců atd. Druhá sezóna právě běží a je ještě lepší. Koncept Retreatu krásně rezonuje s principem hluboké práce, který popisuje Cal Newport ve stejnojmenné knize. Ve světě taková místa využívají výjimeční tvůrci už desítky let, a také my jsme se nechali inspirovat útočištěm pro pařížské scénáristy a spisovatele na francouzském venkově. V Česku jsme ale byli zřejmě první, kdo s konceptem pracovního útočiště přišel a dotáhl jej do plně funkčního stavu. A stále se učíme, jak to dělat ještě líp.

Dokážeš si představit, že bys někdy s podnikáním skončil a stal se zaměstnancem?

Ahahaha :) Tak takhle vtipnou otázku už mi hodně dlouho nikdo nepoložil! Představit si to samozřejmě dokážu a nebojím se žádné práce, duševní ani manuální. Nicméně podnikání není práce. Pro mne je to stav mysli a určitý, aktivní postoj k životu. V tomto smyslu bych nejspíše zůstal podnikatelem, i kdybych se nechal zaměstnat. Dostane se vám to pod kůži. Svoboda je návyková. Fakt hodně tvrdá droga.

Spousta z nás si zřejmě život digitálního nomáda představuje jako splnění snu. Je všechno tak růžové, jak se zdá, nebo je někde skrytý háček?

Zde musím oponovat idealizované, romantické představě digitálního nomádství coby práci na cestách po exotických destinacích. Proč právě tam? Proč ne v létě na chatě, na výletě po Česku, nebo během konference ve Vídni? Z mého pohledu je digitální nomádství důsledkem delokalizace práce, takže se v konečném důsledku bude týkat jak freelancerů, tak zaměstnanců, což se ve světě už i fakticky děje. Stačí nahlédnout do významných tržních výhledů jako Accenture Technology Vision či Deloitte Millennial Survey, z nichž vyplývá, že větší flexibilitu chceme všichni, zaměstnance nevyjímaje. A chytří zaměstnavatelé jim tu větší volnost rádi dají, protože s malými náklady získají lepší lidi. Romantizovaná představa digitálního nomáda na pláži s notebookem je více než cokoli jiného instagramový konstrukt. Na každého takového nomáda připadá nejméně tucet profesionálů, kteří normálně pracují na cestách nebo mimo své obvyklé pracoviště, aniž by měli potřebu to nějak nazývat či sdílet. Já to ovšem nijak nehejtuju, snít o cestování je vždycky fajn. Jen si prostě myslím, že se ta mediální zkratka občas míjí s realitou.

Jakou radu bys dal někomu, kdo právě váhá, jestli udělat ten zásadní krok a stát se digitálním nomádem?

Sbalit notebook, mobil a někam vyrazit. Tedy pokud pracujete primárně hlavou a na počítači. Když to bude někde v Česku nebo blízké Evropě, tím lépe, budete mít levný roaming a blízko domů, kdyby bylo cokoli potřeba. A ještě bych zdůraznil, že digitální nomád není profese ani nějaká profesní kasta. Je to právě, pouze a jedině spojení práce a cestování. Dobře placený odborník pak na tom bude určitě lépe než člověk bez odbornosti, kteří při práci na cestách musí živořit, nebo si dokonce na cestování půjčit. Má-li být nomádění zábava, je dobré, když se vejde do vašeho běžného provozního rozpočtu.

Roberte, děkujeme za rozhovor a na viděnou na festivale! :)

Tento rozhovor pro Vás připravila naše šikovná dobrovolnice Veronika Tupá.