Zuzana Dudková

 Jak jste se ke koučinku dostala?

Moje cesta ke koučování byla meandrovitá. Odjakživa jsem chtěla dělat s lidmi. Po škole jsem pracovala pro různé mezinárodní organizace, vždy přímo v terénu. Bavila jsem se s lidmi na oficiálních místech a zjišťovala a analyzovala informace. Dva roky jsem takto strávila třeba monitoringem bezpečnostní a mezietnické situace v dnešní Severní Makedonii.

Moje balkánské zkušenosti mě inspirovaly k tomu, abych si udělala výcvik v mediaci, což je metoda, která se využívá při řešení různých typů sporů. Mediaci jsem se nějakou dobu věnovala v ČR. Postupně jsem pak dostala chuť pracovat méně s rozhádanými klienty a více s motivovanými lidmi, kteří pro sebe chtějí něco udělat. V roce 2013 jsem absolvovala výcvik v somatickém koučování a od té doby koučuju jednotlivce i týmy.

Na jakém principu somatické koučování funguje?

Somatické koučování je celostní metoda, která propojuje klasické koučování a somatiku. Existují různé koučovací přístupy, většinou se odvíjejí od některé z psychoterapeutických škol. Somatické koučování vychází z biosyntézy. Somatické koučování pracuje s celým člověkem, s našimi mentálními, emočními i tělesnými zdroji a projevy. Umožňuje nacházet nová řešení i tam, kde už to hlava dál nevymyslí. Prakticky to vypadá třeba tak, že k tomu, abychom se dostali dále, používáme nejen intelekt a analytické myšlení, ale i intuici nebo signály vycházející z gest a postury těla.

Proč si myslíte, že to lidé potřebují?

Může jim to pomoct vnímat různé životní nebo pracovní situace komplexněji a pochopit je víc do hloubky. Naše tělo, emoce a mysl jsou propojené systémy. Když dosáhneme žádoucí změny na jedné z těchto úrovní, propisuje se i do ostatních. Máme tedy mnohem více možností ovlivnit chod věcí než pouze z mentální perspektivy. Somatické koučování může být velmi užitečné například v situacích, kdy potřebujeme překonat nějakou překážku nebo když se potřebujeme dobře rozhodnout.

S jakými problémy se nejčastěji u lidí setkáváte?

Nerada používám slovo problém, protože je v něm už obsaženo hodnocení, že ta situace je negativní. Často je takzvaný problém zároveň příležitost ke změně k lepšímu. Témata, s nimiž lidé přicházejí, jdou někdy víc do hloubky a souvisí třeba s nejistotou, jaký krok dále udělat, s nejasnou vizí nebo s chybějící odvahou či nízkým sebevědomím. Jindy jsou to praktická témata okolo organizace času, efektivity, produktivity, vědomého rozhodování. Někdy to jsou specifické dílčí věci, nedávno jsem s klienty řešila třeba název nového projektu nebo přípravné kroky na změnu zaměstnání.

Témata se většinou týkají pracovních záležitostí nebo podnikání a skoro vždycky mají přesah do osobního života. Často ke mně člověk přijde s nějakým „problémem“ a když se na to spolu koukneme zblízka, ukáže se, že jádro pudla je vlastně někde jinde. A my se pak samozřejmě zabýváme tím opravdovým tématem, které se vynoří.

Proč provádíte koučování venku v přírodě?

Venku se rychleji a přirozeně uvolníme, dostáváme se do flow. Odtud se lépe hledají nové možnosti a řešení. Příroda nás harmonizuje. Pohyb nám rozpumpuje tělo a okysličí mozek. Líp nám to myslí a tělo se víc zapojuje do celého procesu. Pomáhá nám to lépe porozumět tomu, co právě řešíme. Zvyšuje se účinnost koučování a dopad výstupů. Prodlužuje se trvanlivost nastartovaných změn. Říkám tomu koučování za pochodu. Když pracujeme venku za chůze, přivádí nás to blíže k našim opravdovým potřebám. Získáváme odstup, nové úhly pohledu a originální nápady. Je to svěží způsob, jak uvést do chodu potřebné změny. Ty se začínají dít už za pochodu.

Jaký typ klientu za Vámi chodí nejčastěji? Z jakých oborů?

Na začátku to byly nejvíce matky v období okolo rodičovské dovolené, které řešily, co dále pracovně. Podobně jako tehdy já. Postupně přibylo více žen, které rozjíždějí své podnikání anebo už nějakou dobu podnikají a chtějí svůj byznys posunout. Někdy pracuji s lidmi, kteří hledají změnu zaměstnání nebo si chtějí pořešit priority a ujasnit vizi a směr.

Specifickou skupinu tvoří lidé na pracovní nebo životní křižovatce, kteří procházejí takovým přechodným obdobím, kdy to staré už není, a to nové ještě nevykrystalizovalo. Je to takové to období nicoty, které většinou není moc příjemné a máme tendenci chtít ho překlenout co nejrychleji. Mám s průchodem těmito časoprostory dost zkušeností a ráda jimi provázím druhé. Občas si mě najdou muži, podnikatelé či manažeři, kteří si potřebují srovnat myšlenky. Celkově jsou to lidé z různých oborů, většinou jsou to služby, obchod, HR a IT, také vzdělávání a kultura.

Aplikujete koučink do svého osobního života? Například v roli matky či partnerky?

Ano. Samozřejmě s respektem k tomu, že platnost rčení „kovářova kobyla chodí bosa“ se často nevyhýbá ani mě. Zároveň všechno, co nabízím, mám na sobě a svém okolí vyzkoušené a používám. Když je to vhodné, raději děti podporuju otázkama, než abych jim rovnou říkala, co mají dělat. Partnerství se snažím stavět na hodnotách, které s koučováním jistě taky souvisí, na autenticitě, respektu a úctě.

Četla jsem o Vás, že děláte facilitace, co to vlastně je a co je náplní?

Facilitace je něco na způsob moderování. Facilitátor má za úkol držet formu a starat se o proces při různých typech setkání. Můžou to být třeba diskusní setkání, porady, workshopy, mastermind skupiny, brainstorming apod. Facilitátor hlídá, aby skupina neodbíhala od tématu, aby se k probírané záležitosti měli možnost vyjádřit všichni, kdo chtějí, i ti, co by se třeba jinak ke slovu nedostali. Taky zajišťuje, aby bylo všem zúčastněným jasné, co a proč se řeší a co se bude dít s výstupy ze setkání.

Facilitátor může být buď najatý externista nebo tu roli může plnit někdo interní. Já funguju buď jako externí facilitátor, můžete si mě najmout. Nebo facilituju vlastní akce, nejvíce workshopy a mastermind skupinu pro freelancery.

Na festivalu budete mluvit o komfortní zóně, co je podle Vás nejdůležitější pro vystoupení ze svého komfortu?

No v první řadě je to motivace, vědomí toho, že to chci pro sebe udělat a proč to chci dělat. Opakované vystupování z komfortní zóny nám umožňuje žít plnější, pestřejší a lepší život. I když to teoreticky zní dobře, často se nám do toho fakt nechce.

Oslovit cizího člověka na ulici, postavit se před lidi na jeviště nebo dát se na dráhu digitálního freelancera není jen tak. Vyžaduje to kromě jiného odhodlání a odvahu. Taky může pomoct cvik, trénink a podpora z okolí, třeba od lidí, kteří se takto za hranice komfortní zóny vydávají častěji a jsou zkušenější. Pomoct si můžeme taky tím, že si pojmenujeme, co nejhoršího se může stát, když to udělám. Budu o tom víc mluvit na festivale.

Proč je podle Vás důležité z komfortní zóny vystoupit?

Uvnitř své komfortní zóny sice můžeme zažívat spoustu zajímavých věcí a oddechových aktivit, není ale moc dělaná na to, aby nám dodávala dostatek podnětů pro to, abychom se rozvíjeli a rostli. Když se pohybujeme jenom uvnitř té zóny, časem pocítíme, že se cyklíme a že omezujeme sami sebe nebo necháváme vnější okolnosti, aby nás omezovaly. Výlety za hranice naší komfortní zóny nám umožňují rozšiřovat spektrum svých možností a více žít svůj potenciál.

 

Zuzano, děkujeme za rozhovor a na viděnou na festivale! :)