Hanka Šormová

Hanča Šormová vystudovala 2 univerzity se zaměřením na matematiku a informatiku. Po škole si doplňovala praxi v zahraniční firmě na ostrůvku Malta. Cestování a svoboda daleko od domova se jí natolik zalíbila, že překopala svůj život. Opustila IT sféru a vrhla se do pro ní neznamých vod copywritingu. Psaní se jí natolik zalíbilo, že dneska píše svůj blog a inspiruje mladé, jak si pomocí písmenek plnit cestovatelské sny.

Hanko, jaká byla tvoje cesta k digitálnímu nomádství?

Hodně specifická. Já jsem totiž o něm ani nevěděla a teprve časem jsem se dozvěděla, že jsem vlastně něco jako digitální nomádka. Prostě jsem dala výpověď v IT práci a hledala něco, co by mě bavilo a třeba při tom šlo cestovat. Pak mi kdosi řekl, ať zkusím copywriting. Musela jsem si nejprve vygooglit, co to vůbec znamená. :D

Proč ses rozhodla opustit svůj původní obor a přejít ke copywritingu?

Pracovala jsem už při vysokých jako ajťačka - kódila jsem, ale nějak mě to nenaplňovalo. Ani cizina mi nepomohla najít vášeň pro tuto práci. Ale vždycky jsem hrozně ráda psala, takové ty deníčky s příběhy do šuplíčku. Rozjížděla jsem blogy… Ale doma neexistovalo, abych šla studovat cokoliv humanitního.

Pamatuješ si ještě svoji první zakázku? Jak těžké ji bylo získat?

To bylo raz dva. Šla jsem na to přes kamarády. Týden po výpovědi na Maltě jsem si ujasnila, co bych asi tedy mohla dělat. Napsala jsem pár podnikajícím kamarádům, zda o něčem neví, a jeden mi přihrál mou první zakázku. Psala jsem tehdy popisky pro e-shop s žonglovacími a cestovatelskými potřebami.

Jak dlouho ti trvalo dostat se na úroveň, kdy jsi byla schopná se copywritingem uživit?

Prakticky hned. Nechtěla jsem sahat na úspory a nechápala jsem, proč bych to jako měla nějak zkoušet. Přece se tím chci živit full-time. :D Proto jsem taky od prvních měsíců mohla cestovat a nečekat na nějaké až… Pravdou je, že jsem tehdy klidně makala 16 hodin denně.

Jaké bylo to nejbizarnější místo, odkud jsi pracovala?

Těch je, že si snad ani konkrétní nevybavím. Na stopování do Barcelony to byly nějaké benzínky po cestě. Nebo třeba berberská vesnice na kraji Sahary v Maroku. Mně nevadí diskomfort ani hluk, horší je to s wifi signálem.

Je znalost a orientace v IT velkou výhodou při podnikání na vlastní noze?

Tak určitě to svou roli hraje. Dokázala jsem si sama vystavět dva weby, v online kurzech jsem byla rychle napřed, grafiku si taky povětšinou udělám sama. Nicméně neznalost IT není překážkou v tom, aby se člověk stal copywriterem. To ostatně vidím na svých fanynkách, které jsou často maminkami na MD a jak jim to jde.

Dočetla jsem se na tvém blogu, že cestuješ hodně nízkonákladově – například s využitím Couchsurfingu. Necítíš se někdy při tomto stylu cestování v nebezpečí?

Cestovala. To bylo zejména ze začátku. Měla jsem totiž pocit, že jednak nesmím utrácet za blbosti a za druhé jsem o tom chtěla psát. Zakládám si na tom, že v cestovatelských tématech píši jenom o tom, co skutečně zažiji na vlastní kůži. Ale zpět k otázce. Zkusila jsem couchsurfing, dobrovolničení i stopování. Obvykle si nepřipouštím, že by se mi mělo něco stát. Pracuji se zákonem přitažlivosti, ale ano, už jsem musela “zmlátit” jednoho dotěrného cizince. Paradoxně to bylo na Airbnb a ne Couchsurfingu.

Jak se na to, že cestuješ převážně sama, dívá okolí?

Teď už cestuji sama spíše výjimečně. Buď si najdu kamarády přes FB cestovatelskou seznamku, nebo mám stálou nomádskou parťačku Verču. Čas v daném místě už sama někdy trávím, neboť jsem introvertka. Okolí? Tak kamarádům je to asi jedno, nebo to podporují. Přijde jim to dneska normální. Doba se změnila. Co se týče rodičů, tam už je to složitější. Přece jenom měli jinou představu, jak se bude vyvíjet život jejich dcery. Snad se to časem zlepší…

Kromě tvého blogu jsi také autorkou pěti e-booků. Co nejužitečnějšího si z nich mohou čtenáři odnést?

Mám pět placených e-booků, z toho jeden teprve píšu, a dva zdarma. Ty free jsou právě o mé životní cestě a povzbuzení, jak se snadno a levně dostat do světa. Placené jsou zaměřené na 3 skupiny lidí - ty, co chtějí pracovat na Maltě, pak ty, co chtějí levně cestovat, a nakonec na ty, co chtějí být digitálními nomády či si jinak užívat podnikatelské volnosti.

Poslední produkty zaměřuji zejména na budoucí copywritery a blogery, kde jim předávám své know-how. Myslím si, že na trhu je spousta kvalitních učebnic copywritingu, ale chyběl mi tu ucelený návod, jak s copy vůbec začít - najít zakázky, nastavit procesy, jak překonat strachy a bloky.

Při práci v roli šéfredaktorky online magazínu Cestopisec často zpovídáš další cestovatele a nomády. Je mezi nimi někdo, kdo tě inspiruje, ať už po stránce cestování nebo po stránce byznysu?

Mám celou řadu vzorů a s tím, jak se vyvíjím já, se samozřejmě mí virtuální “mentoři” proměňují. Pokud bych měla zmínit jednoho jediného, pak je jím určitě Martin Rosulek z webu Digitální nomádství. Četla jsem i jeho knihu, osobně ho potkala a mnohokrát jsme si v mých začátcích volali přes Skype.

Snažím se teď převzít štafetu a inspirovat/pomáhat děvčatům. Kluků nomádů znám celou řadu, ale u holek ty strachy častěji převáží. Proto jsem spolu s nomádkou Nikčou založily i FB skupinu Nomádky na cestách, kde se vzájemně podporujeme.

Jakou radu bys dala někomu, kdo právě váhá, jestli udělat ten zásadní krok a stát se digitálním nomádem?

Dokud to nezkusíš a nezariskuješ, nikdy nezjistíš, zda je to pro tebe. Žij svůj život, protože nikdo jiný to za tebe neudělá. Je škoda čekat na nějaké AŽ, protože by taky nemuselo nikdy přijít… Pokud nemáš závazky, tak už není vůbec co řešit.

Hanko, děkujeme za rozhovor a na viděnou na festivale! :)

Tento rozhovor pro Vás připravila naše šikovná dobrovolnice Veronika Tupá.